Feeding my family and your mind

To naše československé nažívání

To naše československé nažívání

 

  Když už je dnes to krásné výročí vzniku československého státu, chtěla bych vám napsat pár slov o tom, jak si tu pěkně uprostřed Slovenska v historii pokračujeme. Založili jsme si totiž stát vlastní, neberte to jako kopírování, začalo se to všechno z lásky a tak to taky pokračuje.
Na začátku jsme byli my dva, já pocházím z Čech a můj muž je pravý Slovák. Aby zůstaly práva vyrovnané, vyrobili jsme si dva potomky. Takové dva malé Čechoslováky. Tedy potomstvo by jsme měli.
Určitě vás napadá, jestli to vlastně funguje? Jasně že ano, máme se dobře, rozdílnosti tu na začátku byly, ale byly takové malé, že se buď rozplynuly, nebo jsme z nich udělali přednosti, které se nám všem líbí a na kterých si zakládáme.
Jedna z nich je právě jazyk. Tu na Slovensku už žiji cca 6 let a potkám-li někoho nového, většinou první otázka směřuje k tomu, kdy se začnu učit slovensky. Já se vždy jen s úsměvem odpovím, že nikdy. A proč vlastně, vždyť si doma rozumíme, dokážu si sama všechno vyřídit, a překladatelé k tomu nepotřebuju. Ale už teď vám můžu napsat, že se mi slovenština pomalu ale jistě do českých vět vkrádá. Stejně tak naše děti. Od maličká se potýkají s mojí češtinou, jakmile ale nastoupili do školky, už je z toho českoslovenština. Někdy už dokonce sami vědí, které slovo říká jen maminka a které slovo rozprává tatínek. Někdy je to opravdu úsměvné. Na procházce tatínek ukazuje bociany a maminka se dušuje, že to jsou čápi.
Nevím, jestli tu mám ale rozvádět jedno tabu, které doma máme od počátku, ale asi by jste přišli o to nejúsměvnější z celého našeho nažívání. Je to sport. Ano Slováci jsou hrdí, stejně jako Češi a mužská část ještě víc než ta ženská. Dokážete si představit tu atmosféru v den zápasu Čechů a Slováků třeba v hokeji nebo ve fotbale? Jako ženě by mi na tom až tak nezáleželo, já vlastně sport ani nemusím, ale celá tahle domácí atmosféra mě strašně baví. Možná i pro to, že to často (většinou napsat nemůžu, manžel to po mně asi bude číst) končí v lepší prospěch Čechů. Manžel se vždy před zápasem strašně těší, jak nám to nandají a já se strašně těším, na tu tichou domácnost a poznámky tipu, zase jste měli štěstí. 😊
Ještě vám musím, napsat, že miluju Čechy ale stejně tak už i Slovensko, obě země jsou krásné, mají bohatou historii a nádhernou krajinu. Jen ti lidé by na sebe mohli být ještě trochu víc hodní a vážit si toho co mají. My jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži žít mnoho let v zahraničí a když jsme se vrátili, tak jsme si řekli že všude dobře, doma nejlíp.



Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *